kapitola č. 4

29. května 2008 v 18:03 | Nessa
Takže, poslední dobou jsem se nějak rozjela a po hodně týdnech ( asi spíš měsících) přibývá kapitola i k téhle povídce. Rozhodla jsem se tohle přepsat do počítače a hodit na net. Další kapitola k téhle povídce bude (nebo nebude) až tady bude 5 komentářů. Až budou, přepíšu další kapitolu, rukou jich mám napsaných dost. Pokud nebudou, je to pro mě známka toho, že povídka není tak dobrá, aby mělo celu ji dál uveřejňovat a kapitoly nebudou. Tak příjemné čtení :-) Jo a oproti NNZ je kapitola hodně krátká. je to tím, že píšu kapitoly čím dál delší a tuhle už jsem psala hooodně dávno (určitě to bude znát na kvalitě, tak prosím přejděte chyby a tak).
PS: jinak druhá půlka kapitoly k NNZ bude nejspíš zítra během večera, ať tady není všechno najednou a komentujete mi i první část :-)

3.7.
*CRRR*
Jejda, nechte mě spát!
No tak ten polštář přes hlavu asi nepomůže. Každopádně je ten budík příjemnější než Kayleen. Včera jsem si ho koupila, když mám vstávat do práce, musí mě někdo vzbudit.
Holky si ho koupily taky, máme stejné s barvou své koleje. Červená sice nikdy nebyla moje oblíbená, ale ten budík se mi fakt líbí. Konec keců, je čas ze sebe udělat člověka. Ježiš já mám hlad!!!
Sprcha mě dokonale probrala, takže snídani si naprosto dokonale užívám. Mňam, vaří tu úžasně. 7:40, musím padat.
Protože s Idril bydlíme od sebe nejdál a s vesnicí naše koleje dělají trojúhelník, je zbytečné scházet se jinde než přímo ve městě. Máme s Idril spicha u městské brány. Je fakt pěkná (ta brána), taková vysoká a je ze železa nebo něčeho podobného. Jde vidět z celé vesnice i okolí, takže pokud se takové pako jako já ztratí, vím kudy mám jít ven.
Nemám nic proti ranním procházkám, ale jsem ráda, že tu na Idril nemusím čekat. Je přesná jak hodinky, které jdou dopředu.
"Čauky, Ir," pozdravila jsem ji. Jsem přece slušně vychovaná, ne? No... radši nechci vědět odpověď.
"Ahoj, Ness. Připravená k práci?"
"Že váháš. Akorát mám trochu pomalé starty. Tím myslím, že se mi nikdy nechce vstávat," dodám, když se tváří nechápavě.
"Tak tenhle problém neřeším," jo šťastný to člověk.
"Je za deset osm, nejvyšší čas."
Sotva jsme vlezly dovnitř, už se k nám řítil Steve.
"Nazdar holky, tady máte oblečení, převlečte se támhle v té místnosti a věci si dejte do těch skříněk na chodbě. Pak přijďte, ukážu vám co a jak. Ale pohněte si, nemáte moc času."
Když už nic, musím uznat, že to tu má pěkný. Velký a prostorný. To je sice asi to samý, ale to se neřeší. Co byste po mně taky chtěli po ránu?
Velkou místnost zaplňují stoly pro dva až asi šestnáct lidí. Vzadu je bar, kde sídlí Steve, vedle něj jsou dveře do kuchyně a dál zmiňovaná chodba ke skříňkám a toaletám. Kromě nás jako servírek a Steva coby barmana tady pracuje ještě Paul, usměvavý kuchař, který jak se ukázalo, když nás Steve prováděl kuchyní, je pro každou srandu a Mary. Ta dělá holku pro všechno, myje nádobí, uklízí. V kuchyni byl na stěně připíchnutý papír se jmény nás všech. Tam jsme museli napsat kdy kdo dělá, aby pak Steve mohl na konci měsíce dobře spočítat výplaty.
V šest už jsem byla fakt ráda, že je konec. Než si na to celodenní lítání po placu zvyknu, bude to mazec. A taky jsem zvědavá, za jak dlouho budu mít prochozené boty. Idril na tom není o moc líp. Ale jsem tady spokojená, je sranda a peníze potřebuju, takže detaily se zanedbávají.
"Čágo, tak jak bylo?"
Nin a Tárí na nás čekaly ve městě, jak jsme se domluvily včera. My s Ir na ně zase počkáme zítra.
"Ušlo to, ale moje nohy váží asi jako dvě kosatky."
"A to je kolik?" dobírá se mě Tar. Však počkej, zítra si to povíme, holka.
"Co budeme dělat?"
"S ohledem na kosatky se holky asi nebudou chtít procházet, takže bych po včerejšku koupila čtyři baterky ať se zase po tmě nezabíjíme a pak bych to nasměrovala k Nesse do pokoje, protože ten je nejblíž," tak počkat! Já tam mám bordel!
"Jo dobrej nápad," bezva. Takže na můj názor se nikdo neptá. Ale za ten nápad s baterkama jim to odpustím. Včera to bylo fakt o drž**. O pusu.
"Hele, kdo je s tebou vůbec na koleji, ať víme, do čeho lezem?" Tar. Zvědavá až hrůza jako vždycky. Ale VĚTŠINOU to jsou pádný otázky.
"No tak je nás tam šest. Já, Kayleen, Číňanka s fialovýma vlasama, co dělá nějaký to jejich bojový umění a má fakt pronikavý hlas, když vás budí. Na můj vkus se až moc zabývá oblečením, ale jinak je fajn. Pak Selainth, hodně si s Kay rozumí, ale když jsme se všichni první noc slili, byla s nima fakt zábava. No a kluci. Moc se s neznáme, ale všechny je častěji potkáte v lihu, než střízlivý. Ale pak to stojí za to."
"To máte kolej ožralů nebo co?" Tar nezklame.
"No a co jste dělali vy první noc?"
Aha. Táríiny sklopené očí a mlčení mluví za všechno. No jo, kdo se moc ptá... Má z toho pak průser. Tak to sice normálně není, ale kdo taky řekl, že jsme normální?
"Tak jo, damstvo, naše ohnivé království."
Podle reakcí holek jsou všechny ´koleje´stejný. Sotva jsme vešly do našeho baráku, no baráku, nevím, jak jinak to nazvat. No prostě kluci nezklamali. Dělali takový rachot, že nebýt bariéry, nevím jak by to vypadalo. Kupodivu ale nebyli nalití.... Zatím, všeho do času. Zato měli úžasný dotaz, jestli si s nima zahrajeme flašku, blbečci.
"Flašku jo? A něco ještě debilnějšího neznáte? Teda nic proti, kluci, ale asi vás odmítnem. Jestli ještě někdy budete mít nějaký nápad, tak určitě dejte vědět. Mimochodem jsem Ninque," usmála se na ně. Já říkala, že se doplňujem, Tárí se furt ptá, Nin má na všechno odpověď. Ježiš to zní jak nějaká hra...
No nakonec jsme to zapíchly ve společné místnosti, Za klukama přišli asi jejich kamarádi z Dorthonionu. Mezi nima byl i Ettwen - ten týpek, co jsem s ním vylezla z oblouku ve skoro stejnou dobu. Asi byli překvapení, že nás tu všechny vidí. Ono čtyři holky, každá z jiné koleje... Asi by moc lidí nečekalo, že se seznámíme za dva dny. Jsme prostě borky, co k tomu dodat. Ne to byla samozřejmě sranda :-), samochvála smrdí. No každopádně ( tohle říkám děsně často, já vím, ale zlozvyk je zlozvyk) Ettwen a jeho dva kámoši Elberetha Silfaras brzy překonali údiv a zasedli k nám. A toho, že Tar se ptá a Nin odpovídá jsme si užili ještě dost. Ona totiž nejen flaška je pěkná blbost, hra na pravdu tomu může konkurovat. Navíc kluci asi zastávají názor, že bez chlastu ani kuře nehrabe. Ten hluk, který jsme nadělali přivedl i Kay a Sel, takže nás tu teď bylo dvanáct. Seděli jsme v kruhu a točilo se.
"Bezva, Ness. Takže už ses někdy líbala s klukem?" ježiš já toho Morthena zabiju! Ale co taky chcete od třináctiletého připitého kluka?
"Jo," odpověděla jsem a pak přišlo rozšíření hry. Musela jsem si loknout z vodky nebo co to bylo zrovna načaé a vyměnit si místo s Mortenem. Akorát jsem teda zvědavá, jak si budeme měnit místa po pár flaškách. Nin, ta odpověď na flašku se ti moc nepovedla, já chci pryč!!!
Je na mě točení, tak proč to zdržovat. Katastrofa přijde tak i tak. Ettwen. Na co se mám zrovna jeho zeptat?!
"No tak, Ettwene, jak jsi se jmenoval, než tě přejmenovali?" já vím, je to blbé, ale co po mě taky furt chcete?
"..." Abych řekla pravdu, Ettwen vypadá divně. Jako by chtěl něco říct a nejde mu to. Asi toho už vypil moc.
"Já nevím proč, ale já to jméno nemůžu vyslovit."
Hrabe mu? Třináct let se nějak jmenuje a neumí to říct? Asi to na něho nějak moc působí, já taky přece v klidu dokážu říct svoje jméno. Není na tom nic těžkého.
"..." Do háje, nejsem přece tak slitá!
"Zkuste říct někdo další svoje staré jméno, mě to totiž taky nejde."
Bezva, nehráblo mi. Nikdo to nedokáže vyslovit.
"To by mě zajímalo proč jako. Co je tak špatného na našich jménech?" Válíš, Tar :-).
"No něco asi jo, když nějak zařídili, že už je nemůžeme říct," zapojila se Nin do diskuse.
Bezva, teď se ještě nějak nenápadně vypařit. Tahle hra mi už fakt leze krkem.
"Víte, kluci, Sel, Kay, mě to fakt mrzí, ale já už jsem unavená, takže vás opouštím. Přeju pěknou zábavu. Holky, jdete se mnou?"
Jo i ta moje hrouda na místě hlavy ze sebe občas vypotí kloudnou větu.
"Jasně."
"Hele, nezabalíme to už dneska. Vy dvě jste jak chodící mrtvoly. A já tak zítra fakt vypadat nechci. Teda na vás dvě asi nikdo mít nebude, ale představa, že vypadáme s Tar aspoň z půlky tak blbě je fakt strašná..."
"Ty mrcho! Tak teďka sis to podělala!"
Nin vylítla z baráku jak raketa ( vlastně proč jak, ty její vlasy září jako zapálená šňůra), ale na mě nemá. Za chvíli ji mám. Jejda! Toho staršího kluka jsem sejmout nechtěla, proč se mi všichni pletou pod nohy? A ta červená palice mi zdrhla. Svělý.
Jsem fakt ráda, že po rozloučení s Ir a Tar můžu hned zalézt do své postýlky. A ony se musí chudinky tahat celkem daleko- tu zrádkyni samo nelituju. Ale stejně se na ně na všechny těším zítra v šest... MOMENT. Co já budu dělat do šesti? Synci budou mít dozvuky z dneška, Kay a Sel to samé, nebo budou něco o samotě probírat. Proč nikdo neplánuje nic se mnou nebo já s někým?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jamesshe Jamesshe | Web | 30. května 2008 v 12:51 | Reagovat

jéé píšeš uplně bombasticky!!!moc se mi to líbí!!!

2 Irene Irene | Web | 30. května 2008 v 22:19 | Reagovat

skvělí, když je někomu mizerně, hmmmm....tedá nehorázně mě bolí palice, bez toho jsem to ještě nezkoušela, ale popojedem..........fakt originál a senzační hlody!!!!!

3 Nessa Nessa | 6. června 2008 v 21:11 | Reagovat

Děkuju:-) ale s ohledem na komentáře v nejbližší době další kapitola asi nebude... Uvidíme... Každopádně moc díky

4 Packa Packa | 10. července 2008 v 8:32 | Reagovat

Upa super povídka ,rozhodně piš dál..je vážně skvěllá a originální..

5 Nessa Nessa | 22. července 2008 v 11:03 | Reagovat

Děkuju moc =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama