14. kapitola - Všechno jako dřív?

3. března 2008 v 19:32 | Nessa |  *Nikdy nekončící zábava*
Původně měla být delší, ale nakonec jsem se rozhodla dát sem alespoň něco. Moc vás prosím o komentáře. Nechci dávat nějaké limity, ale pokud tu bude jeden komentář, nebudu mít náladu přepisovat do počítače další kapitoly. Taky jsem komentáře nepsala, dokud jsem si neudělala blog, ale teď už mám na to úplně jiný názor. Jinak moc díky všem, kdo tady aspoň nějaké slovo napíšou.

Jak pokračoval příběh, Evansovi se tvářili víc a víc zděšeněji.
"Kdykoliv můžou zaútočit znovu. Proto nemůžeme zůstat v našem domě. Nechceme riskovat, že by se Lily, Judy, Jamesovi nebo Siriusovi něco stalo. A Lily přišla s návrhem..."
"Aby se přestěhovali k nám. Jenom dočasně. Náš dům je naprosto ideální. Vadilo by to moc?"
"Samozřejmě, že ne. zůstaňte jak dlouho budete potřebovat. Máme volných pokojů dost a Petunie tady aspoň nebude celé dny sama."
Lily se otočila na sestru s úsměvem typu 'tak kdo měl pravdu' a její sestra se začala tvářit čím dál ublíženěji.
"Judy může být u tebe, Lily, kluci ať si vezmou ten pokoj vedle, a Henryho s Jane zavedeme vedle nás, ať se aspoň trochu vyspí. Jinak se tu chovejte jako doma."
"Jsme vám opravdu strašně vděční. V práci musíme nějak vyřešit, jak to bude dál a pak už vás tu nebudeme obtěžovat."
"Ale vždyť neobtěžujete."
"Holky, vemte Judy a kluky a ukažte jim jejich pokoje."
"Jasně mami."
"Konečně se tu bude něco dít, co Liz," usmál se pan Evans.
"No klid tu určitě nebude," zasmáli se Potterovi.
Sotva děcka vešly do patra, Petunie beze slova zapadla do svého pokoje.
"To je tak moc naštvaná?" nechápal James.
"Ne, to je permanentní stav od té doby, co mě vzali do Bradavic. Na to si zvykneš. A ten její povedený Vernonek je stejný. Náramně se k sobě hodí. Jsem akorát zvědavá, kdy budou mít svatbu. A taky o kolik dnů později se vrátí domů," ušklíbla se Lily.
"Hele, já to všechno slyšela!" vylítla ze dveří Petunie.
"Ale Pety, nevíš, že za dveřma se neposlouchá? To přece dělají jenom zlobivé děti a ne někdo jako ty. Už je ti 17 a za chvíli budeš plnoletá, co by si o tobě Vernon pomyslel? Přece se chceš vdát dřív než ti bude 50, nebo ne? Tak buď tak laskavá a zase zalez. Můžeš si pročítat knížky o správném chování."
"Já tě tak nesnášim!"
"Aspoň že něco máme společné," na to Petunie třískla dveřmi a až do večeře se neukázala.
"Jayi, Siriusi, ten pokoj s béžovýma dveřma je váš."
"Díky, mimochodem, jsem jediný, komu to připomnělo vztah Jamese a Lily před koncem roku?"
"Ne," ozvalo se dvojhlasně.
"Jsem zvědavá, jak se s ní budete hádat vy," usmála se na všechny sladce Lily.
***
"Děcka, pojďte večeřet," volala paní Potterová z kuchyně. Právě dodělávala s Liz jídlo a jejich protějšky vedly nesmírně důležitou debatu u jídelního stolu.
"Hned," ozvala se shora odpověď.
"Ale ať je to opravdu hned!"
"No jó. Hned, " křikla Lily. Právě všichni 4 hráli karty u kluků v pokoji.
Petunie vyšla ze svého pokoje a s úmyslem udělat na návštěvu dojem sešla způsobně a pěkně oblečená dolů do jídelny.
"Petunie, zlatíčko, sedni si. Počkáme ještě na ostatní."
"Samozřejmě."
V tom se ozvala rána jako z děla a následně výbuch smíchu. Evansovi se lekli, jen Potterovi už byli zvyklí.
"Jen klid, asi zase hráli Řachavého Petra, to je hra s kartama, které vybuchujou. Myslím, že za chvíli je tu všechny máme, jen budou vypadat jako kominíci. Obávám se, že tyhle prázdniny Lily trochu zkazí. Aspoň jsem teda slýchávala, jak je milá a hodná."
"Pche.. Milá a hodná, to byla možná v pěti letech."
"Ale no tak, Petunie, jak to o sestře mluvíš. Ale nemějte strach, zas tak hodná taky nebyla."
"Opravdu na ně musíme čekat?" zeptala se znuděně Petunie.
"No dobrá, tak začneme bez nich," svolila její matka.
Uprostřed večeře se konečně ozval dupot na schodech a čtyřka přišla jíst.
"To bylo opravdu hned," poznamenal pan Evans.
"Promiň tati, jen menší nehoda. Museli jsme se umýt a převlíct, ať vypadáme k večeři jako lidi."
"Aha. A Lily, podívala ses do zrcadla?"
"Ne, proč?"
"Protože máš půlku obličeje pořád černou," všichni se zasmáli a Lily se obořila na kamarády: "to si ještě vyžerete, všichni 3."
"Lily, jdi se do kuchyně umýt a vy tři už pojďte konečně ke stolu."
"Jamesi, doufám, že jste nezdemolovali po dvou hodinách co tu jste celý pokoj."
"Neboj tati, nic co bys nedal do pořádku. Jen trochu začouzené stěny a koberec."
"A taky my," připomněl Sirius.
"Kluci..."
"Nemusíš pokračovat, tati. Já už to umím nazpaměť. Jste na návštěvě a to, že zdemolované věci můžeme během sekundy zpravit neznamená, že je budeme se Siriusem nebo teď i s holkama demolovat. To, že se máme snažit, aby vám říďa a Minnie neposílali dopisy jednou za dva dny bych vynechal, protože do školy pojedeme až za nějakou dobu. Správně?"
"Správně by to bylo, kdybyste se tím řídili. Vážně kluci, berte ohledy, že sousedům by bylo divné, kdyby se zbořil dům a pak se dal zase sám do stavu jako předtím."
"Jasně, tati."
"Siriusi?"
"Samozřejmě, pane Pottere."
"A já jsem si říkal, že mám starosti se dvěma hádajícíma se holkama. Vážně vám posílají dopisy ze školy?"
"Jo,jo. Průměr je tak jednou, dvakrát za týden. Rekord mají 19 dnů a 2x za den. Vám nikdy neposlali dopis se stížnostmi na chování Lily?"
"Ne."
"Tak to máte zlatý život. To je pořád váš syn a Sirius Black nebo váš syn a jeho přátelé vyhodili do povětří záchod, očarovali brnění, zamkli učitele nebo mu způsobili jinou újmu, byli opakovaně po večerce mimo kolej, vyrušují v hodinách, zakleli spolužáka ze Zmijozelu. občas se divím, kam na to chodí."
"To víš, tati, na to musíš mít přizpůsobený mozek a ten už to pak vymýšlí sám. Pak už stačí jenom z kabinetu štípnout uspávací lektvar, podstrčit ho Slughornovi (= ang. varianta Křiklana, která se mi líbí mnohem víc) , použít matoucí kouzlo a máš další den místo dvouhodinovky lektvarů dvě hodiny volna. Když se konečně Sluggy probudí, nebude vědět kde je a nějakou dobu to bude trvat, než mu někdo pomůže nebo než se vzpamatuje."
"Jamesi, musel jsi vykecat zrovna to, o čem nikdo nevěděl, že jsme to udělali my dva?"
"Jejda , mami, tati, já vám to vysvětlím."
"Posloucháme," všichni se očividně dobře bavili. Petunie se omluvila, že spěchá za Vernonem.
"No já jsem neměl úkol. A Sirius taky ne. No a nechtěli jsme, aby vám zase poslali sovu, že opakovaně nemáme úkoly, tak jsme Sluggyho uspali. No a úkol po nás nikdo nechtěl. My jsme ho mezitím štípli Lil, opsali ho, pak jsme jí ho zase vrátili a na další hodině byli všichni spokojení."
"Jamesi.."
"Co je zas?"
"Lily taky nevěděla, že jsme jí to šlohli a opsali, tak už radši buď ticho. Prokecneš všechno."
"Myslím, že napíšu Minervě."
"To ne, tati! To bys nám přece neudělal?"
"Napíšu jí, jak s ní soucítím, že má nastarost někoho, jako vás dva."
"Co tyhle dva. Ten kdo učí děcka jako jsou tihle všichni musí mít svatou trpělivost," poznamenala s úsměvem paní Evansová.
"Ale teď vážně, nemám nic proti tomu, abyste si trochu oživili pobyt ve škole, ale s mírou. Víte, že je špatná doba. jestli se nám nepodaří brzy Smrtijedy zlikvidovat, bude to čím dál horší. A naše šance teď nejsou zrovna růžové. O volném čase si dělejte co chcete, ale pořádně se učte. Na bystrozory to teď budete potřebovat víc, než kdy dřív. Nechci se dožít doby, kdy se můj syn a jeho kamarádka dostali do akce, kterou kvůli nedostatku vědomostí a zanedbávání školy nepřežili."
"Nebojte, pane Pottere, my se budem učit ve škole i na kurzech."
"To doufám."
***
I když se někomu mohlo zdát, že všechno je jako dřív, že kluci bezstarostně vymýšlejí nové a nové kousky a holky jim je pak se stejnou bezstarostností pomáhají realizovat, nebylo to tak.
Sirius přemýšlel o své rodině, o útěku od ní a o tom, jestli je postaví na stranu Smrtijedů. Jak dlouho to potrvá, než dojde k dalšímu střetu mezi ním a druhou stranou a jestli někdy během boje bude muset pod maskou a kápí pohlédnout do tváře rodičům, bratrovi nebo někomu jinému z rodiny. Z tohoto stavu se snažil dostat pomocí přátel a škádlením všech, kdo byl po ruce. Bohužel, někdy to nepomáhalo.
James nikdy neváhal připojit se k nejlepšímu příteli, ať už se jednalo o cokoli. Dal by za něj život. Trochu zvláštní v 16 letech, ale bylo to tak. A Jamese trápily myšlenky na to, aby to nebylo potřeba. V hloubi duše si sliboval, že bude ten nejlepší bystrozor a nedovolí, aby se jeho přátelům něco stalo. Myšlenky na zrzavou kamarádku byly odsunuty částečně na druhé místo. Nebelvírský výtržník, kterého zajímal jen famfrpál, kamarádi a činnost proti školnímu řádu během těch pár týdnů duševně zestárl o několik měsíců. Doba si vyžádala, aby bezstarostnost byla odsunuta někam hodně daleko.
I Lily si to uvědomovala. Na jednu stranu se bavila s ostatníma a snažila se tak odsunout tíživé myšlenky někam mimo její momentální dosah, na druhou stranu se pilně učila. Podobně jako James si uvědomovala, že bezstarostně strávené prázdniny jednoho dne mohou stát život ji nebo její přátele. Pokud na sobě bude tvrdě pracovat, může se tomu vyhnout. Snad. Doufat bylo v takové době to jediné, co mohli.
Poslední člen party, Judy, brala zábavu také jako způsob, jak zapomenout na stále zoufalejší realitu. Další školní pro ni bude tak jiný. Jako by ty dva měsíce trvaly celé roky. Ta Judy, která si nedávno užívala v Řecku a vymýšlela, jak naštvat Jamese a Siriuse si teď užívala každou chvíli, během které nemyslela na to, jak snadno mohou všichni přijít o život a vymýšlela, jak odvést myšlenky od celé téhle tíživé situace.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jess Jess | Web | 3. března 2008 v 19:32 | Reagovat

Můj blog má nový vzhled,tak se prosím jukni a zapoj se i do bleskovky.Děkuju ahoj

2 Areneis Areneis | E-mail | Web | 4. března 2008 v 15:37 | Reagovat

moc pěkná kapitolka

3 wera wera | E-mail | Web | 6. března 2008 v 17:50 | Reagovat

ahooj..je to super kapitolka...nie je tu vela komentov..takze asi nepridas:(..ale prosim...aspon 1dalsiu....je to strasne supeeer

4 Prskavka Prskavka | Web | 7. března 2008 v 22:15 | Reagovat

Fááák super kaúitola ... ale kde je nějaká další?? :D

5 Prskavka Prskavka | Web | 7. března 2008 v 22:16 | Reagovat

Jo a ještě něco ... chtěla jsem ti jenom říct že jsem přidala na můj blog další kapču :)

6 Nessa Nessa | 8. března 2008 v 16:42 | Reagovat

Na tu kapitolu se určo kouknu, Prskavko  :-)

7 Hannah x) Hannah x) | E-mail | Web | 9. října 2008 v 21:11 | Reagovat

Krásná kapitolka... Jednou jsem se řechtala a po druhé to je tak smutné. Mám ráda to "bezstarostné" ::.::...

8 Nessa Nessa | 10. října 2008 v 14:57 | Reagovat

=) díky... upřímně se mi líp píšou ty veselé části, ale nemůže to být pořád..

9 Jaune Jaune | Web | 25. července 2009 v 14:41 | Reagovat

:D ten rozhovor u jídla byl vážně pěknej ;)))

10 Moony Moony | Web | 13. března 2010 v 15:12 | Reagovat

wow:-D james je vážně mluvka:-D vykecat to co se nemá:-D no teda:-) super kapča..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama