2.kapitola

1. února 2008 v 13:49 | Nessa |  *Zázraky se nedějou*
Protože přibyl aspoň nějaký ten koment, dávám další kapitolu. Pořád prosím o vaše názory :-) a vůbec platí to samé, co jsem psala u první kapči.

Už jsem zase vzhůru. Žaludek a krk mě trýzní mnohem víc než před spaním. Jako každý den. Pobyt tady je stále stejný. Jen čím dál bolestivější.
Oproti tomuhle, prázdniny před pátým ročníkem byly úžasné. Trávila jsem je s Lily. V té době už jsme byly nerozlučitelné.
Já, holka která chodila celá v černé, pro ostatní trochu divná a tajemná, nicméně chytrá. Mou, pro ostatní trochu divnou povahu a osobnost, vyvažovalo to, že pokud se mi něco nelíbilo, ozvala jsem se. Zastala jsem se ostatních. Byla jsem pro ně ta kamarádka Lily Evansové, která po jejím boku jela proti partičce nebelvírských kluků a někdo, komu byli za něco vděční, ale zase ne tolik, aby mě přestali považovat za divnou. A mě to nevadilo. Měla jsem skvělou kamarádku a nesplývala jsem s davem.
A Lily. Stačilo se na ni podívat a mysleli jste si, že pozorujete anděla. Byla vždy ke všem - kromě Jamese a Siriuse- laskavá, všemi oblíbená, chytrá a hodně lidí nechápalo, proč se baví zrovna s někým jako já.
V pátém ročníku přišla doba, kdy jsme se všichni začali zajímat o druhé pohlaví. Za Lily pálilo HODNĚ kluků, za Jamesem a Siriusem se slítaly mraky holek.
Na chodbě postávají skupinky dívek a většina z nich se dívá směrem ke dvěma patnáctiletým spolužákům. Ti spolu se dvěma dalšími kamarády zrovna jdou na další hodinu, když v tom se otevřou dveře a do kluků narazí dvojice rozesmátých dívek.
"Evansová, Gravesendová, nemůžete dávat pozor?" vyjel Sirius.
"To si jako Blacku myslíš, že si král světa s všichni se ti musí klidit z cesty nebo co?" rozčílila se July.
"A ty jsi myslíš, že si královna světa, takže za všechno, co uděláš, může někdo jiný?"
"Sbal si zase nějakou blbou blondýnu a jdi se vycpat, Blacku."
"Ty jdi taky do háje, Gravesendová."
Se Siriusem jsme se hádali asi jako Lily s Jamesem. Patřilo to k dennímu pořádku ještě víc, než v předchozích ročnících. Následkem bylo to, že se o mě začalo zajímat mnohem víc kluků, protože měli jistotu, že nezbožňuju jako tři čtvrtiny holek nebelvírského Casanovu. Holky mě nebraly. Sice na jednu stranu byly rády, že mají menší konkurenci, ale nesnášely mě, protože jsem si dovolovala řvát na jejich miláčka. Měly prostě o důvod víc, proč se se mnou nebavit. Jistě, občas mě to štvalo, že nikdo kromě Lily mě nebere. Ale nepřipouštěla jsem si, že to může být taky moje chyba.
Přišly první lásky, první zklamání, ale s Lily jsme se vždy navzájem podržely. Když jsme chtěly být samy, Lily chodila do knihovny nebo si četla v naší ložnici. Já stále chodila ven pozorovat tmavé nebe. Jeden by řekl, že se nic nezměnilo. Ale změnilo se hodně. Teď, když o tom tak uvažuju, změnilo se víc, než jsem si do teď připouštěla.
Poslední roky na škole byly dobou změn. Voldemort se dostával k moci a naše vztahy se taky měnily. Jednu chvíli jsem chodila se Siriusem. Ale někde v hloubi duše jsem věděla, že ta téhle úrovni náš vztah nemůže dlouho vydržet. Byli jsme spolu týden a pak jsme se rozešli. Vzhledem k našim povahám to bylo až překvapivě klidné. Od té doby jsme přátelé. I mezi Lily a Jamesem se to změnilo nikdo to nečekal a nejméně ze všech já. Ale ti dva se dali dohromady.
"Ahoj, Jul. Jak bylo na hodině?"
"Dobrý, trochu nuda ale šlo to. Jakou hodinu jsi měla ty?"
"Taky v pohodě. James se Siriusem zase vyváděli ty svoje kousky, takže o zábavu bylo postaráno."
"Jo to věřím. Jen si pořád nemůžu zvyknout, že už to nejsme my dvě, na koho směřujou ty svoje blbosti. Asi nikdy nepříjdu na to, jak se z nás mohli stát kamarádi."
"Víš, Jul... Já a James... No už nejsme tak docela kamarádi."
"Co? Ale vždyť jsi říkala, že jsi měla hodinu v pohodě."
"Měla. Já myslela to, že nejsme kamarádi trochu jinak, než jsi to pochopila. Víš jak jsi tak před týdnem byla zase byla venku? Měli jsme s Jamesem jako primusové zase hlídku. No a tak nějak jsme se dali dohromady."
"Eh... Já nevím co ti k tomu mám říct. Gratuluju.. Doufám, že vám to vydrží ale... Proč jsi mi to neřekla dřív?"
"Jul, já chtěla, ale nebyla nějak příležitost a ty jsi byla trošku mimo... Myslela jsem nejdřív, že si toho všimneš sama..."
Teď už vím, jak se z nás mohli stát kamarádi. V té době jsem byla hodně zabraná do svého světa a unikal mi ten opravdový. Ty dny už nikdy nevrátím. Nemůžu je prožít znova. Tentokrát naplno. Prostě to nejde. Uteklo mi toho hodně. Celých těch sedm let ve škole mi uběhly rychlostí světla. Začal nám nový život. Nebezpečnější, neměli jsme ochranu zdí hradu. Chvíli jsem bydlela u rodičů, pak jsem si koupila byt v Londýně, konečně jsem byla nadobro pryč z té díry. To jsem si tehdy říkala. Sirius bydlel kousek ode mě, Lily a James taky nebyli daleko. Ani Remus a Peter. Co víc jsem si tehdy mohla přát?
"Jul, budeme se s Jamesem brát!"
"To je úžasný Lily! Moc vám to přeju."
"Půjdeš mi za svědka?"
"Moc ráda, Lily. Jsem za vás fakt moc šťastná."
"Já jsem taky. Ale ještě víc bych byla, kdybys pořád nebyla tak samotářka vysedávající v noci venku. Proč si nenajdeš někoho, s kým budeš trávit život? Přece ti ta samota nemůže vyhovovat?"
"Mám vás dva, Siriuse, Rema a Petera. To mi stačí. Nic víc si nepřeju."
Skutečně jsem si nic víc nepřála. Ale možná jsem měla. Lily zanedlouho otěhotněla a s Jamesem byli šťastnější, než kdykoli jindy. A my ostatní jsme byli šťastní s nimi. Užívali jsme si prostých radostí života a nic jiného si nepřipouštěli. To, co jsme si připouštět měli, k nám přišlo samo. Voldemort měl už tehdy dost velkou moc. Naši bezstarostnost nám vzala vražda dvou bývalých spolužáků. Tehdy jsme si začali připouštět, že jsme to mohli být my. A proto jsme se všichni přidali K Fénixovu řádu. Já šla z akce do akce. Aniž jsem si to uvědomovala, práce pro Řád mi dávala zapomenout na můj osamělý a prázdný život.
Život, který teď zrovna prožívám zase, jen mnohem hůř. Možná to ale bylo nutné. Až tohle uvěznění mě přinutilo zamyslet se nad životem.
"Jullien, opravdu do té akce chcete jít? Odvádíte práce víc než většina ostatních. zasloužíte si volno.A navíc si nemyslím, že jste zrovna pro tuhle práci ta nejvhodnější."
"Ne, Brumbále. Chci do toho jít.Kdo jiný by to měl udělat? James a Lily mají Harryho. Musí tu pro něj být. Ostatní mají taky rodiny "
"Ale tu máte přece i vy. Asi už vás nepřesvědčím, že?"
"Ne."
"V tom případě hodně štěstí."
Kéž bych nebyla tak tvrdohlavá. Ne, nebyla jsem pro tu akci vhodná. Chytili mě. Zavřeli mě sem. Mysleli si, že jsem slabá a proto jim prozradím informace o Řádu. To jsem ale neudělala. Jedna z mála věcí, na které jsem ve svém životě pyšná. Proto mě sem zavřeli. Čekají až mě tma, hlad, žízeň, ticho a samota doženou k šílenství a všechno jim řeknu. Teda spíš čekali. Teď už jim je asi jasné, že nic neřeknu. Myslím, že to nebude dlouho trvat a něco se změní. Nejspíš mě zabijou. Ten pocit je strašný. Ale tohle všechno mě přinutilo zamyslet se nad životem a teď už vím to, co já nevěděla celý život a Brumbál už dlouho- tou rodinou, o které se zmiňoval jsou pro mě právě Lily, James, Sirius, Harry, Remus a Peter.
A pokud je moje smrt zachrání, umřu šťastná. Teď mám smysl života - i když můj život už nepotrvá dlouho. Teď už mám ty předpoklady, o kterých mluvil v mých 11 letech Moudrý klobouk - kamarádi pro mě znamenají všechno. Našla jsem sama sebe. Uvědomila jsem si, kolik času jsem ztratila prosedáváním ve tmě. Teď za to nenávidím sebe i tmu. Tu dobu jsem si mohla užívat, mohla jsem si najít někoho dalšího, pro koho bych žila, jako to udělala Lily a jak mi taky radila. Nevrhala bych se pak bez rozmyslu do akcí a nebyla bych pak tady. Ale teď už s tím nic neudělám. Můžu jen dál nenávidět sebe, tmu, tuhle kobku a Voldemorta.... A čekat na smrt. Nic jiného dělat nemůžu. Musím tady umřít. S trochou štěstí umřu s pocitem, že díky mně měli ostatní trochu lepší život a že můj život nebyl zbytečný, a že jsem nezemřela zbytečně.
Ještě než umřu bych chtěla vidět světlo, chtěla bych obejmout přátele, cítit vůni květin. Na druhou stranu mé oči už tak přivykly tmě, že si nejsem jistá, jestli by dokázaly vidět světlo. Mé tělo je tak slabé, že bych ho nejspíš nedokázala přimět k takové námaze, jako je někoho obejmout. Můj nos už tak přivykl smradu téhle kobky, že cítit něco jiného by u mě asi vyvolalo zvracení nebo něco podobného. Na to by špatně reagovaly mé zbytky trávicí soustavy. A kdyby se mi to všechno přece jen splnilo, bylo by mi pak ještě víc líto, že musím umřít. Proto asi bude lepší, když už nic z toho nezažiju.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Areneis Areneis | E-mail | Web | 1. února 2008 v 16:13 | Reagovat

moc pěkná kapitola. :-)

2 Tetra Tetra | 3. února 2008 v 1:09 | Reagovat

Zajímavé.... a dobře napsané....

3 Nessa Nessa | 4. února 2008 v 8:59 | Reagovat

Děkuju moc oběma... a taky děkuju za to " a dobře napsané" :-)

4 Andromeda Andromeda | Web | 20. března 2008 v 21:44 | Reagovat

Ale vážne...je to krásne :) Klobúk dolu...a to nehovorím len tak hocikomu :)

5 maggie maggie | Web | 21. května 2008 v 16:08 | Reagovat

je to naprosto nádherný!!!opravdu!!krásně procítěný, stejně jako první kapitolka...:))jenom doufám, že v týhle povídce chceš pokračovat, protože tohle téma s takovýmhle námětem, jsem ještě nikde nečetla a je to fakt moc dorbý....:))

du na třetí kapču a doufam, že ještě brzo přihodíš další...:))

6 Nessa Nessa | 22. května 2008 v 14:34 | Reagovat

No ono už je to dokončené, neplánovala jsem nic dlouhého... Ale jsem ráda, že se vám to líbí:-)

7 Emma Emma | E-mail | Web | 3. června 2008 v 18:33 | Reagovat

Páni. Velice se mi to líbí. Je to depresivní ale i přes to skvělé.

8 Nessa Nessa | 22. července 2008 v 10:55 | Reagovat

Děkuji =)

9 Sidi Sidi | E-mail | Web | 4. září 2008 v 15:56 | Reagovat

Lubi sa mi to. veľmi. Je to íce mutné ale páčia sa m tie prirovnanie a to ako ssa zmierila zo smrťou...

Briliant

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. září 2009 v 17:59 | Reagovat

Ještě depresivnější než ta minulá? To by mě nenapadlo, ale dokázala si to. Jen je škoda, že za pár minut přečtu i poslední kapitolu, protože si to prostě neumím užívat a číst pomalu.

11 Nessa Nessa | 28. září 2009 v 19:37 | Reagovat

fakt? asi si to budu muset znova přečíst abych tu depresivitu dokázala posoudit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama