kapitola č. 2

25. listopadu 2007 v 9:52 | Nessa
Takže další kapitola k SOAZ. Je to poslední (snad) tak trochu nudná, ale potřebovala jsem napsat všechno, co v prvních dvou kapitolách je. Ty další už se mi líbí mnohem víc, takže pokud se prokoušete těma prvníma, slibuju že pak už to bude lepší. :-) jinak další kapitola k NNZ bude tak kolem úterka :-)

"To, že oni jsou pryč a my pořád tady asi omyl nebude, co?" podíval se po ostatních Dorthonionských chlapec jménem Galdor.
"No očividně asi ne," odpověděl mu Ettwen.
"Ten chlapík přece říkal něco o náročnosti studia. Tohle to asi bude začátek," povzdychla si Linwe, drobná hnědovláska s modrýma očima.
"Vybral nás oblouk. Ať už nás čeká cokoli, zvládneme to. Dohromady určitě. Protože jestli ne, tak představa, že budu do konce života uklízet se mi fakt nelíbí. Možná nám nějak pomůže Země když z ní máme teda sílu."
Sotva to další člen koleje, Elbereth dořekl, objevil se mezi všemi Dorthonionskými kus kůry porostlý zelenými šlahouny. Ettwen ho vzal do ruky a začal číst nahlas text.
......................................................................................................................................................
Právě jste se dostali na dobrou cestu k tomu, být přijati ke studiu. Vše, co pro přijetí musíte udělat, je dostat se k osadě Dorthonion, která je domovem studentů této koleje a to do setmění. Pokud během vašeho hledání někoho potkáte, ani se nepokoušejte něco se od něj/ní dozvědět. Nikdo, kromě mágů vám nebude schopen poradit. Spoléhejte se pouze na sebe a na Zemi. Věřím, že to zvládnete. Calaglin
...............................................................................................................................................
"Skvělý. Můj životní sen byl bloudit po lesích a volat ´Země, neznáš náhodou cestu do něčeho co se menuje Dorthonion?´Fakt bezva," rozčiloval se Silfaras.
"Tím, že tu budete sedět se nic nevyřeší. Zvedejte kotvy, aby si Silfaras mohl svůj sen splnit co nedřív,"řekla Idril.
"Má pravdu, pojďte," smál se Ettwen.
Když se rozhlédl okolo, zjistil, že všichni už obdrželi instrukce a Ancalimen už se taky chystal jít. Letmo zahlédl Nessu, držící pergamen posetý drobnýma plamínkama. Co už ale neviděl, bylo nesmělé zamávání. Společně s Elberethem, Galdorem, Silfarasem, linwe, Elenyou, Idril a Melawen vykročili hledat svůj osud.
Zpočátku nikdo netušil, jak se mají spoléhat na oheň či na cokoli jiného. Když už šli asi hodinu směrem, o kterém nikdo netušil jestli je správný nebo úplně špatný, začalo písmo na zprávě žhnout.
"Hele, co myslíte, že to znamená?" zeptala se Kayleen.
"To sice nevim, ale ohe%n nám má pomoct, tak to třeba něco udělá samo," odpověděla jí Nessa.
"No tak na slovo oheň to nereaguje. Ale něco s tím být musí. Jinak by to hořelo nebo co to vlastně dělá už od začátku, ne?"
"Hele Kay puč mi to, zdá se mi, že to je chvílema jasnější a chvílema zase míň," natáhl se po pergamenu pokrytém plamínky Morthen.
"Teď jsou ty plamínky velké,"udělal pár kroků, "a teď se zmenšujou čím dál jdu."
"Jo to bude ono! Stačí jít směrem, kde to bude žhnout nejvíc," radovali se ostatní v čele se Saiwalem.
A skutečně to tak bylo. Slunce už se schylovalo za obzor, když uviděli v dálce několik domků, i když spíše to připomínalo chaty. S novým elánem došli až na místo, kde čekala představení jejich koleje - Alssen. Nessa už se stačila vzpamatovat z událostí posledních hodin, a tak si začala čarodějku prohlížet.
Žena měla kulatý obličej a její oči, které dokázaly být pěkně ostré a strohé teď jiskřily radostí nad tím, že se jejím novým studentům podařilo splnit první úkol. Krásnou tvář lemovaly vlasy té nejtemnější černé barvy a mezi vší tou černí prosvítaly rudé pramínky. Alssen na sobě měla roucho převážně červené barvy s velmi rozšířenými rukávy a dlouhé tak, ž e nebyly vidět ani špičky jejích bot.
Když přišli blíž, usmála se na ně a pokynula jim, aby šli k ní. Za jejími zády se nacházely ony "chaty" postavené do tvaru uzavřeného kruhu, pouze mezi jednotlivými stavbami byly mezery.
"Jsem moc ráda, že jste to zvládli a teď, než vám dám volno na seznámení a další věci, které jste doposud nestihli, vám vysvětlím, co obnáší studium na naší akademii. Věřím, že jste unavení, proto mě prosím následujte. Ukáži vám, co kde najdete a pak vás zavedu do vašeho nového domova, kde vám vysvětlím zbytek," s tím prošla jednou z mezer a ostatní ji následovali. Ocitli se na kruhovém prostranství, v jehož středu viděli rovněž kruhovou budovu.
"Tahle stavba uprostřed kruhu je jídelna. Kdykoliv tam vejdete, dostanete nějaké jídlo. Nejsou stanovené pevné časové režimy, takže když budete mít ve dvě ráno po pilném studiu hlad, stačí vejít," usmála se čarodějka a pokračovala.
"Nad vchodem do ostatních budov je číslo ročníků. Vy máte samozřejmě číslo jedna. Ta největší budova v kruhu pak slouží mně a dalšímu personálu. Tam nás také najdete, kdyby jste něco potřebovali. A teď vaše slíbené ubytování," vedla je k budově přesně naproti té její.
"Ne, že budete dělat moc velký hluk, když na vás vyšlo ubytování nejdál od dozoru," po tomhle se na sebe všichni usmáli s vidinami na nadcházející pobyt zde. To už je ale čarodějka vedla kolmo od dveří až na konec chodby. Z ní ústily další dvě nalevo. Napravo se nacházely dveře, do kterých Alassen vešla. Ocitli se v prostorné místnosti s křesílky, do kterých si posedali.
"Toto je místnost, kde se můžete všichni scházet nebo dělat do jistých mezí co uznáte za vhodné. Až odejdu, rozdělte si pokoje. Máte každý svůj, aby jste měli prostor ke studiu. A teď ke studiu samotnému. Vaše výuka bude probíhat na různých místech. Zítra vám ukáži, kde která hodina bude probíhat. Takže zítra v 8 hodin ráno před vchodem sem. Oblečení na výuku můžete mít jakékoli, ale slečny musí mít sukni, pánové dlouhé kalhoty a všichni budete mít na viditelném místě uvázané tyto stuhy. Červená barva značí, že jste z této koleje. Další pravidla pro oblékání nejsou, ale tyto musíte dodržovat. Ve volném čase se můžete pohybovat kdekoli po okolí. Napravo od směru, kudy jste přišli se rozkládá jezero, po jehož obvodu se nachází další koleje. Naše je nejjižněji, pak je Serenalya, Elanesse, Véneanar a nejseverněji je Dorthonion. Na jih od nás se tyčí hory, nalevo je vesnice, kde seženete cokoli, co budete potřebovat, severněji je les a před ním probíhá většina výuky. Ale to vám zítra všechno ukážu. To je zatím asi vše. Pokud budete mít nějaké dotazy, nebojte se za mnou přijít. Jsou nějaké teď?" když nikdo nic neřekla, zvedla se čarodějka k odchodu.
"A abych nezapomněla, kvůli případnému hluku je tu bariéra. Díky ní nic z toho, co se děje vevnitř nepůjde slyšet venku. Samozřejmě pokud nejsou otevřené dveře. Otevřená okna nevadí. Jenom vás prosím ať dáváte pozor, protože pokud by se vám něco stalo, venku vás nikdo neuslyší. Přeji příjemnou noc," usmála se na ně a odešla.
"Tak co budeme dělat teď?" nadhodila Nessa.
"Já bych navrhoval rozebrat si pokoje a pak otestovat bariéru," odpověděl s úšklebkem Morthen.
"Mám stejný názor," zasmál se Selainth.
Pokoje byly rozděleny takto:
Saiwal
Ralenth
Ch
Společná
O
Místnost
Morthen
Nessa
D
B
Selainth
Kayleen
A
Koupelna
WC
K jejich překvapení se v nich vzápětí objevily všechny jejich zavazadla. Ty ale byly zanechány téměř bez povšimnutí a všech 6 nových studentů se nahrnulo do jejich společné místnosti. Kayleen a Selainth ještě skočily do jídelny pro něco k jídlu a pití a pak už se začalo vyprávět. Jeden o druhém dohromady nic nevěděli a bylo na čase to napravit, když se budou muset snášet pod jednou střechou. Všichni si sedli do kruhu a Morthen začal:
"Takže já jsem.... Do háje já nevím, co mám říkat. Tohle je celý děsně ujetý. Kdo sakra vymýšlel celý tenhle ten blbý systém, kvůli kterýmu tu teď máme na x let trčet bez toho, abysme viděli rodinu nebo kámoše. Jinak jsem celkem rád, že budu šrotit na mága zrovna s váma. Vypadá to, že by mohla být i celkem sranda. Aspoň teda doufám, protože trávit devět let v baráku s nějakýma.... no myslim že mě všichni chápete..... by bylo dost blbý. Jinak jsem pro každou hovadinu na zpestření nudnýho života v tomhle ústavu a ostatní snad vyplyne časem. Vzhledem k tomu, že už kecám celkem dlouho, už asi zavřu hubu. Jo ještě jsem přímo odvařenej z toho, že se jmenuju jako jedna úžasná nemoc. Kdy by se tak nechtěl jmenovat? Takže jestli byste někdo měli nějaký návrh, jak z mojeho nového jména udělat něco normálního, budu fakt šťastnej. No a než jsem se přemístil do tohohle konce světa, tak jsme bydlel s rodičema a ségrou v Londýně. Ségře je 10 a jmenuje se Kate."
"Jo vcelku dobrá řeč," ušklíbl se Saiwal a pokračoval v představování.
"Já jsem teda Saiwal a s ménem zas tak velkej problém nemám, ale nějaká úprava by mi taky nevadila. Sourozence nemám a bydlel sem v New Yorku. Rád sportuju, hrál jsem volejbal, který mi teď bude celkem chybět."
"Já jsem Ralenth a bydlel jsem ve Francii v takové malé vesnici úplně na jihu u moře. Taky mám rád sport a mám sestru Yvette a bráchu Jeana. Sou to dvojčata a je jim sedum. Nesnášel jsme hlídání těch dvou, když naši byli pryč, ale teď se mi po nich bude stýskat. Morthen má pravdu. 9 let od rodiny a přátel je fakt moc."
"Souhlasím. Já jsem jedináček, takže naši jsou teď doma sami. 13 let s nima bydlím a najednou už prostě ne. Je to šílený nezvyk. Jinak jsme Nessa a to jméno se mi i líbí. Bydlela jsem v Anglii ve městě Southend on sea. Většinu mého života pro mě znamenali kamarádi, teď budu ráda, když je ještě někdy uvidím. Proti sportu nic nemám, ale radši kreslím."
"Pojmenovali mě Kayleen. Narodila jsem se ve vesnici blízko Tokia, ale v pěti letech mě rodiče dali pryč, protože neměli peníze, aby uživili sebe, natož ještě mě. Dostala jsem se do Tokia a mezitím co další takové děcka se normálně učily ve škole, mě pochvíli za nevhodné chování šoupli do školy bojových umění. Složím dospělého chlapa během sekundy, ale nebyl to život, jaký bych si přála. Kdo by chtěl taky celý den do někoho mlátit nebo si nechat rozbíjet hubu? Z trucu jsem si loni obarvila vlasy na fialovo. Učitele málem kleplo, když mě viděli. No a pak jsem jako všichni musela do oblouku."
"Ty vole tak to je síla. A já si říkal, že jsem na tom blbě," poznamenal Ralenth a Kayleen se na něj pousmála. Poslední na řadě byla Selainth.
"Já jsem ze Sydney, takže tahle díra není zrovna místo, kde bych chtěla trávit devět let. Jsem zvyklá na velkoměsto. Ale to mi nepomůže a budu si muset zvyknout. Mám starší sestru Lisy, ale už pět let jsem ji neviděla. Od té doby co vešla do oblouku. Miluju nakupování a nemusím sport, ale že by mi nějak extra vadil, to zase ne."
"Tak jo lidi konec žvatlání a smutnění, jde se něco dělat!" vstával Morthen.
Nakonec šli všichni spát okolo 3 hodin, když dostatečně "vyzkoušeli bariéru".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 27. prosince 2007 v 23:56 | Reagovat

fakt paráda...moooc se mi to líbí..tvoje povídka mě úplně chytla a strašně moooooooc se těším na pokráčko....doufám že bude....fakt se mi to líbí.....:-)

2 Nessa Nessa | 2. ledna 2008 v 11:36 | Reagovat

Děkuju :-) kapitoly do téhle povídky jsem moc nepřidávala, protože jsem nevěděla, jestli to vůbec někdo čte... Ale za chvíli si budu snažit další kapitolu přidat :-)

3 S.A.M. S.A.M. | Web | 29. srpna 2008 v 14:06 | Reagovat

"Teď jsou ty plamínky velké," táto veta sa mi najviac páčila :DD

moc sa mi táto poviedka páči...to rozdelenie izbieb je tiež strašne zlaté :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama