kapitola č. 1

22. října 2007 v 19:46 | Nessa
Tohle je trochu delší kapitola, takový spíš úvod do děje. Víc se to rezjede až později. Pokud to někdo budete číst, prosím o komenty díkes :-)


Hodiny odbily půl druhé. Čas. Je tak zvláštní. Jde stejně na všech částech planety. V místech věčného ledu, kde si život jen těžko hledá cestu, tam, kde se všichni musí urputně prát o svůj život, čas jde stále stejně. Vteřinu po vteřině. Minutu po minutě. Hodinu za hodinou. Den za dnem.
Dívka s polodlouhými světlými vlasy zvedla hlavu a spočinula svým pohledem na čelní stěně místnosti. Půl druhé. Ještě další dvě hodiny bude sedět ve třídě a učit se základním znalostem ze všech možných oborů. Tak jasný program. Až neotřesitelně jisté, že tady ještě právě 120 minut bude.
Konec základního vzdělání se vždycky zdál tak daleko. A teď? Od doby, kdy sem jako osmiletá holčička poprvé vešla, uplynulo už 5 let. Doba vymezená tomuto vzdělání se chýlí ke konci. Poslední 2 hodiny bude odpovídat na otázky napsané na papíře a vstřebávat poslední vědomosti. A zítra... Nikdo neví co bude zítra!
S tímto pocitem zase začala stejně jako její spolužáci zaškrtávat odpovědi v papírech rozložených na stolech, jejich poslední prověření znalostí. I když vlastně pro některé zdaleka ne poslední.
"Odložte pera."
Černovlasý chlapec uposlechl příkaz. Bylo mu to vlastně jedno co učitel říkal. Kdyby měl ještě co napsat, nejspíš by si pero v ruce ponechal. Ale na nějakém posledním testu mu nezáleželo. To, jaké další učení mu bude zítra určeno test ani v nejmenším neovlivní. Zítra. Je to tak blízko a zároveň tak daleko. Možná se na další řádku let neuvidí s rodinou. Ano, je tady možnost, že mu bude vybráno studium někde daleko od domova. Nebo možná ani ke studiu vybrán nebude. Sice o tom vzhledem k jeho inteligenci pochyboval, ale stát se může všechno. A oblouk se nikdy nemýlí.
"Výborně. Test máte za sebou a stejně tak i základní studium. Vím, že všichni víte, co vás zítra čeká, ale i tak vám musím říct podrobnosti. Zítra v 9 hodin ráno sem přijdete se všemi svými zavazadly a rozloučeni se svými přáteli a rodinou. Stejně jako všichni 13-letí studenti i vy projdete magickým obloukem, který tu bude zítra vytvořen, a který vám určí životní cestu. Je dost možné, že se k nemalé radosti některých z vás již víckrát neuvidíme, a proto vám chci popřát to nejlepší, ať už vás v následujících letech čeká cokoli," rozloučila se učitelka se svými žáky a ti pomalu začali opouštět třídu a své dosavadní životy. Mezi nimi byla i poměrně vysoká dívka se světle hnědými vlasy.
´Tak je to tady. Rodinu, přátele, všechno nechávám za sebou. Úplně všechno! I když pořád je šance, že budu mít stejnou cestu s některým z kamarádů. Nebo někým jiným, koho znám. A když ne, taky si poradím. Co jinýho mi taky zbyde. Uf, tak do toho. Stačí projít dveřmi a pak.... už jen počkat než na mě dojde u oblouku řada.´
´Nikomu jinému bych to nepřiznal, ale jsem sakra nervózní. Do háje co to se mnou je?! Je to jenom pitomý oblouk. Tak do toho. Jeden krok. Druhý. Už jen dva. Jeden. Sbohem, dosavadní živote!´
Chlapec vešel do masivního kamenného oblouku. Byl celý z šedivého kamene a na jeho povrchu byly jakési ornamenty, kterým hoch ale nerozuměl. Sotva vešel mezi pilíře, ostatním dětem najednou zmizel z dohledu. Oblouk ho přemístil na místo, které teď bude jeho novým domovem.
Chlapec byl předurčen studovat na akademii mágů Ar-Feiniel. I on už to teď věděl. Sotvaže prošel obloukem a uviděl okolo sebe zase krajinu, objevilo se na jeho paži černé tetování - písmena E a D a kolem nich se vinula jakási rostlina. Užasle na ruku hleděl a zdráhal se uvěřit tomu, že zrovna on.... ON....bude za pár let vystudovaný kouzelník. Tedy pokud se mu podaří dodělat školu....
Kousek od něj se zrovna objevila dívka. I ona se začala neméně překvapeně, než předtím on, dívat na své tetování - písmena N a A, za nimiž se rýsovaly plameny. Usmáli se na sebe. Stáli na vrcholu nevelkého kopce, na jehož úpatí postávalo několik jejich vrstevníků a kousek on nich dospělí kouzelníci a čarodějky.
"Vy dva tam nahoře, pojďte sem dolů."
Uposlechli a stanuli před onou skupinou dospělých lidí.
"Blahopřejeme vám a pokud jste se ještě nedovtípili, co bude vaším údělem, vězte, že jste byli vybráni pro akademii mágů Ar-Feiniel. Oblouk také určil vaše nová jména. Ty stará jste zanechali se svým dosavadním životem za sebou, a proto jsi ty od teď Nessa, z tohoto důvodu máš na paži písmeno N," nahlížel postarší mág do velice tlusté knihy, "a písmeno A znamená, že tvá životní dráha je spjata s ohněm a budeš studovat v koleji Ancalimen. Oproti tomu tvůj osud je spojen se Zemí, kolej Dorthonion a od teď je tvé jméno Ettwen. Nyní jděte k ostatním. Musíme ještě 40 minut počkat, než oblouky projdou všichni, kteří jimi projít mají."
Nessa s Ettwenem tedy šli, kam jim bylo řečeno.
"Myslim, že bude trvat hodně dlouho než si zvyknu na to, že se jmenuju jinak."
"Tak to mně taky. Sice nejsme ve stejné koleji a nevím, co ty koleje obnáší, ale myslím, že se ještě uvidíme. Vlastně v to doufám, Nesso," usmál se Ettwen.
"Já to teda taky nevim, ale na prvního budoucího spolužáka určitě nezapomenu," oplatila mu úsměv Nessa.
"Nazdárek! Kam jste byli zařazený?"zeptal se jich jeden kluk.
"Já jsem v Dorthonionu a jmenuji se teď Ettwen. A tady Nessa je v Ancalimenu."
"Bezva já jsem odteď Saiwal a tohle je Kayleen,"ukázal na dívku s fialovými vlasy,"a oba jsme taky u ohníčku."
Když to dořekl ozvalo se další z asi 15 dětí, které tam stály.
" Ettwene, pojď k nám. Je nás tu už z koleje víc."
"Dobře, už jdu. Čau Nesso, moc rád jsem tě poznal."
"Já tebe taky," odpověděla Nessa než si přisedla ke Kayleen se Saiwalem a rozhlédla se okolo. Na pohled tu bylo vytvořených 5 skupinek, to asi znamená 5 kolejí.
"Konečně někdo k nám. Ostatních je na koleji už pět, šest a Serenalya, ti mají zaměření na vzduch, těch je už dokonce 7. A my byli pořád jenom dva," stěžovala si Kayleen.
"Ti dospělí říkali, že ještě budeme čekat skoro třičtvrtě hoďky, než se oblouky zase na rok zavřou. Třeba k nám ještě někdo přibude."
"Ne, že by mi vadilo mít na koleji dvě pěkné holky, ale mezi náma taky doufám, že nám ještě někdo přibude. Hele nahoře se objevil někdo další."
Po uplynutí zbylého času měly všechny koleje od 6 do 8 studentů. V Ancalimenu jich bylo pořád nejméně, avšak šest je pořád mnohem lepší než tři. rána se před chvílí uzavřela a k dětem teď přicházeli kouzelníci a čarodějky. Ten nejstarší ze všech stále držel objemnou knihu a vzal si slovo.
"Ještě jednou vás tady všechny vítám. Mé jméno je Morath a jsem nejvyšším kouzelníkem akademie mágů. Toto jsou představení jednotlivých kolejí:
Calaglin, který má na starost kolej Dorthonion, jejich doménou je Země.
Eleross, kolej Serenalya a vzduch.
Emmeldr, kolej Véneanar, jež se zabývá energií.
Ortane má na starost vodu a její kolej se jmenuje Elanesse.
A v neposlední řadě rovněž skvělá čarodějka Alssen, kolej Ancalimen a oheň.
Chápu, že teď budete vstřebávat mnoho informací, ale prosím vás o zapamatování alespoň vašeho představeného, pokud už si nebudete schopni zafixovat do pamětí nikoho jiného. Teď něco ke studiu jako takovému. Do kolejí jste byli rozřazení podle toho, k jakému elementu se nejlépe hodíte. Klidná Země nebo nespoutaný oheň. Vzduch, voda, energie, oheň či země bude zdrojem vaší síly, počátkem i koncem vašich kouzel. Učit se budete s dalšími studenty ze své i dalších kolejí. Studium trvá 4 roky. Na jejich konci budete skládat jistý typ zkoušek. Kdo projde úspěšně, zůstane tady a dalších 5 let bude prohlubovat své znalosti. Ty,které zkoušky nezvládnou, čeká skutečný svět. Budou na mnohem nižší úrovni než po 9-tiletém studiu, ale i tak budou mít určitou moc a znalosti. Toto umění, k jehož studiu jste byli vybráni, je považováno za nejtěžší a nejprestižnější. Proto i po 4 letech budete mít úctu. Lidé k vám budou vzhlížet a respektovat vás, žádat o pomoc. Mějte na paměti, že mág je od toho, aby lidem pomáhal, pokud to bude v jeho silách. V opačném případě na vás čekají tvrdé tresty. Co se týká bydlení, to budete sdílet s ostatními ze své koleje. To by bylo ode mě asi vše. Případné dotazy vám zodpoví Vaši kolejní představení až se dostanete k vašim budoucím domovům. Hodně štěstí. Budete ho potřebovat."
Sotva Morath domluvil, společně se zábleskem 2 žlutých světel, zelené záře, plamenů ohně, závanu větru a gejzírem vody zmizelo všech 5 kouzelníků a čarodějek. Široko daleko zbylo pouze 35 budoucích studentů s nechápavými výrazy.
"To, že oni jsou pryč a my pořád tady asi omyl nebude, co?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 27. prosince 2007 v 23:46 | Reagovat

wow...tahle povídka mě fakt chytla...píšeš skvěle...:-)mooooc se mi to líbí....je to super nápad a hlevně originální.....jsem zvědavá jak se to bude dál vyvíjet..:-)

2 Nessa Nessa | 4. února 2008 v 9:27 | Reagovat

Děkuju moc.. U téhle povídky mě fakt potěší každý komentář

3 Packa Packa | 10. července 2008 v 7:42 | Reagovat

jéé..ta povídka je upravdu pěkná..píšeš opravdu pěkně :)

4 Nessa Nessa | 11. července 2008 v 9:32 | Reagovat

Díkes =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama